Ferdinand von Hochstetter

Rakouský geolog německého původu Ferdinand von Hochstetter (1829–1884) je s dějinami přírodních věd v českých zemích spjat od roku 1853, kdy jako geolog vídeňského Říšského geologického ústavu spolupracoval na prvním systematickém geologickém mapování Šumavy. Kromě praktického mapování sepsal řadu statí o šumavské krajině, které jsou dodnes důležitým zdrojem poznání.

Ferdinand von Hochstetter pocházel z německého města Esslingen am Neckar, po dosažení doktorátu v oboru přírodních věd přišel v roce 1852 do Vídně a hned následujícího roku byl v rámci projektu prvního geologického mapování Čech, Moravy a Slezska vyslán Říšským geologickým ústavem jako pomocný geolog na jihozápadní Šumavu. V roce 1855 dokončil mapování pokračující podél bavorsko-české hranice na severozápadní Šumavě. Tehdy se také stal hlavním geologem Říšské geologické služby. Vedle odborných statí a přednášek publikoval o Šumavě řadu populárně vědeckých článků, které vycházely během roku 1855 v augsburském deníku Allgemeine Zeitung (svým poetickým líčením Hochstetter inspiroval také Adalberta Stiftera k napsání díla Vítek). Tyto články zahrnující kupříkladu podrobný popis pralesa (který byl na Šumavě jako chráněné území vyhlášen až v roce 1858), šumavských rašelinišť, horských jezer či meandrů Vltavy vydal ve zkrácené podobě také anglicky v londýnském odborném časopise The Annals and Magazine of Natural History Including Zoology, Botany, and Geology. V roce 1856 vydal spis zabývající se západními Čechami Karlsbad, seine geognostischen Verhältnisse und seine Quellen (Karlovy Vary, jeho geognostické poměry a prameny). Významnou událostí v Hochstetterově životě byla cesta kolem světa fregatou Novara (1857–1859), jíž se účastnil jako jeden z pěti vědců. Po návratu domů se stal profesorem mineralogie a geologie na Polytechnickém institutu ve Vídni. Byl významným zastáncem darwinismu, o nové evoluční nauce veřejně přednášel již v roce 1861. V roce 1872 Hochstetter vydal nejen darwinisticky laděnou učebnici Allgemeine Erdkunde (Všeobecný zeměpis), která vyšla v pražském nakladatelství F. Tempsky, ale stal se také učitelem přírodovědy korunního prince Rudolfa. Hochstetterův interdisciplinární přístup nalezl další úrodnou půdu v roce 1876, kdy získal post ředitele nově vznikajícího vídeňského Přírodně historického muzea (Naturhistorisches Museum), které se díky němu stává jakousi „učebnicí evolucionismu“. Tato jeho intence se projevila nejen v uspořádání přírodovědných sbírek, kdy vedle oddělení botanického, zoologického a mineralogického vzniká také oddělení paleontologické a antropologicko-etnografické, ale také v celém architektonickém a uměleckém pojetí muzea. 

Hauer, F.: Zur Erinnerung an Ferdinand v. Hochstetter. In: Jahrbuch der Kaiserlich-Königlichen Geologischen Reichssanstalt 4/1884, sv. 34, s. 601–608. 

Hochstetter, F.: Aus dem Böhmerwald. In: Pfligersdorffer, G.: Der Böhmerwald in Schilderungen der Stifterzeit. Linz 1977, s. 46–91. 

Hochstetter F.: Briefe aus dem Böhmerwald. Ottensheim 2017. 

Jovanovic-Kruspel, S.: Das Wiener Naturhistorische Museum und die Rezeption von Darwin(ismus) aus kunsthistorischer Perspektive. In: Matis, H.; Reiter, W. L.: Darwin in Zentraleuropa. Wien 2018, s. 425–445.

Ferdinand von Hochstetter (Autor: Volné dílo)