Počátek geologického mapování Šumavy Ferdinandem von Hochstetterem v roce 1853

Z pověření vídeňského Říšského geologického ústavu (Geologische Reichsanstalt) započal Ferdinand von Hochstetter v květnu roku 1853 v Dolní Vltavici (dříve Unter-Wuldau či Unter-Muldau, dnes obec z velké části zatopená vodní nádrží Lipno) jako jeden z pomocných geologů první systematické geologické mapování Šumavy. Hochstetterovy geologické mapy Šumavy vytvořené spolu s dalšími kolegy v měřítku 1:144 000 a později upravené a překreslené do map 1:75 000 byly určující až do 60. let 20. století.

První výzkumná výprava rakouského geologa německého původu Ferdinanda von Hochstettera (1829–1884) na Šumavu se uskutečnila v roce 1853. Účastnil se jí v rámci velkého projektu mapování Čech Říšským geologickým ústavem (jako součást mapování celé Rakousko-uherské monarchie). Projekt, publikovaný pod názvem Special-Karte des Königreiches Böhmen (Speciální mapa Království českého), nebyla zpočátku provázena jeho velkým nadšením. Šumava byla do této doby po vědecké stránce „terra incognita“, v podstatě neprobádaná a drsná krajina nacházející se v odlehlém koutu monarchie. Hochstetter se však pustil pod vedením Johanna Baptisty Cžjžeka (1806–1855) s velkým elánem do své práce a záhy našel v Šumavě velké zalíbení, které se odrazilo nejen v jeho precizní „geognostické“ práci (geognosie byla původním výrazem pro geologii), ale také v celkovém líčení života blízkých či odlehlých částí Šumavy. Vedle každoměsíčních zpráv o pokroku své práce a podrobné dokumentace mapovaných míst, které Hochstetter posílal do Říšského geologického ústavu, sepsal jak odborné studie zveřejněné v Jahrbuch der Kaiserlich-Königlichen geologischen Reichsanstalt (Ročenka císařsko-královského Geologického říšského ústavu), tak i poučné populárně vědecké statě přibližující nejen šumavská geologická tajemství, ale celou šumavskou krajinu. Jediné podklady, které měl Hochstetter k dispozici, byly nepublikované mapy Maxe Xavera Maxmiliana Zippeho a jeho topografické poznámky. V pracích na mapování Šumavy postupujících od jihovýchodu (Dolní Vltavice) podél česko-bavorské hranice na severozápad pokračoval Hochstetter také v roce 1854. Po smrti Cžjžeka v roce 1855 se Hochstetter stává hlavním geologem a dokončuje mapování na severu Šumavy (jejíž součástí byl také dnešní Český les) v oblasti, kde se setkává Šumava, Smrčina, Karlovarská vrchovina a Krušné hory. Vedle Hochstettera se na mapování jižních Čech podíleli jako pomocní geologové Ferdinand von Lidl, Johannes Jokély a Victor von Zepharovich. Ručně malované geologické mapy Čech v měřítku 1:144 000 byly dokončeny v roce 1863. Tiskem (12 listů) byla Geologická přehledová mapa rakousko-uherské monarchie v měříku 1:575 000 vydána v roce 1867. 

Hauer, F.: Zur Erinnerung an Ferdinand v. Hochstetter. Jahrbuch der Kaiserlich-Königlichen Geologischen Reichssanstalt 4/1884, sv. 34, s. 601–608. 

Hochstetter, F.: Briefe aus dem Böhmerwald. Ottensheim 2017. 

Kočárek, E.: Geologie a petrologie Šumavy. In: Dudák, V. (ed.) a kol.: Šumava, příroda, historie, život. Praha 2003, s. 123–130. 

Posmourny, K; Bachl-Hofmann, Ch.: Böhmen, Mähren und Österreichisch Schlesien. In: Geologische Bundesanstalt (Hrsg): Die Geologische Bundesanstalt in Wien. 150 Jahre Geologie im Dienste Österreichs (1849–1999). Wien 1999, s. 119–124.