Karel Slavoj Amerling

Karel Slavoj Amerling (1807–1884) je významnou postavou českého naturfilosofického období. Vybízel k hlubokému studiu jednotlivých přírodních i humanitních věd, vždy však se zřetelem k jejich provázání v harmonický celek. Ve svém (nejen pedagogickém) konání i díle Amerling navazoval na pansofický odkaz Jana Amose Komenského.

Karel Slavoj Amerling se narodil v Klatovech dne 18. 9. 1807. Po absolvování klatovského gymnázia studoval na pražské Karlo-Ferdinandově univerzitě medicínu, během studia byl asistentem zoologie a mineralogie Jana Svatopluka Presla. Po dokončení studií a obhajobě dizertace týkající se krystalografie se stal v roce 1836 na dva roky sekretářem hraběte Kašpara Marie Šternberka v Národním muzeu. Později pracoval jako lékař a pozvolna připravoval uskutečnění své vize vzdělávání učitelů ať už v oblasti přírodních věd, fyziologie, psychologie, antropologie či pedagogiky samotné. Tato Amerlingova aktivita vyvrcholila zřízením vzdělávacího ústavu Budeč na pražském Novém Městě v roce 1842. Zde také učinil důležitý krok v oblasti vzdělávání žen či průmyslníků a zřídil hydropatický léčebný ústav. Ústav Budeč však zanikl již v roce 1843. Amerling publikoval jak knihy týkající se přírodních věd – zoologie, chemie či geologie, tak také „biologicko-harmonického systému přírody“ a s tím související „ekonomie přírody“. Podstatné jsou jeho ideje o harmonické souvztažnosti kvalitativního a kvantitativního v přírodě a důraz na význam matematiky v přírodních vědách. Velký úspěch zaznamenaly Amerlingovy školní obrazy určené pro výuku přírodních a technických věd vydávané v letech 1851–1865. Jeho tendence provázat vědu s jejími praktickými aspekty vyústila v roce 1869 v založení Fyziokratické společnosti (Gesellschaft für Physiokratie in Böhmen). Amerling také hledal jednotnou metodologii přírodních a společenských věd a formuloval nauku o orientaci, tedy průvědu (diasophia), jejímž cílem nebylo vytvořit novou vědu, ale navzájem provázat vědy stávající. Diasofické principy uplatňoval i v práci s duševně nemocnými při svém působení od roku 1871 na pozici ředitele pražského Ústavu idiotů Jednoty paní sv. Anny (později Ernestinum). Zde pracoval až do své smrti v roce 1884.

Cipro, M.: Karel Slavoj Amerling (1807–1884). Pedagogika 1/1986, č. 1, s. 71–87. 

Janko, J.: Vědy o životě v českých zemích 1750-1950. Praha 1997, s. 175–177. 

Walter, J.: Aus dem Leben des Verfassers. In: Die Orientierungslehre (Diasophia). Prag 1891, s. 1–18.

Karel Slavoj Amerling (Autor: Volné dílo)