Hartoušovské mofety jsou přírodní vývěry oxidu uhličitého dokládající sopečnou aktivitu. Jsou součástí NPP Bublák a niva Plesné, kudy vede i naučná stezka ukazující další podobné vývěry. Zdejší geologické jevy mají v dějinách poznání dlouhou stopu. Prameny hartoušovské kyselky zmiňuje již Agricola v 16. století a linii vývěrů popsal ve 20. letech 20. století Franz Jahnel. Na Hartoušově je umístěna stanice měřící aktivitu mofet.

Hartoušovské mofety jsou známé méně než nedaleká přírodní rezervace Soos, pověstná bublajícími gejzíry a unikátní slanomilnou vegetací. Soos byl ale na rozdíl od Hartoušovských mofet odkryt až při těžbě rašeliny, kterou zde zahájil proslulý karlovarský podnikatel Matonni pro lázeňské účely v roce 1872. Hartoušov oproti tomu zmiňuje již Georgius Agricola ve svém renesančním spise O původu a příčinách podzemních věcí (1545). Prý se zde zastavovali poutníci při tradičních poutích z Chebu na sv. Máří, aby se osvěžili. Prameny byly nazývány jmény jako Smradlavá, Bzučák či Vztekloun. (Tyto poutě mimochodem reflektuje ve svém díle o tři století později i J. W. Goethe.) Hartoušovské mofety jsou patrně nejvýraznější vývěry na zlomové linii, kterou zdokumentoval místní německý badatel Franz Jahnel již v 1. pol. 20. století. Jeho práce byla bohužel po roce 1945 pozapomenuta. Ve svém díle shromáždil soupis všech místních minerálních pramenů včetně jejich složení a vydatnosti. Na základě terénní práce popsal linii, v jejímž středu leží nedávno objevené centrum seizmické aktivity, Nový Kostel. Seizmologická měření zde provádí geofyzikální ústav AVČR od posledního výraznějšího zemětřesení v roce 1985. V roce 2014, kdy se citelnější seizmická aktivita opakovala, se podařilo nalézt její centrum, a to právě v již dávno známé zlomové linii.

Geologický a kulturně historický význam místa připomínají tři informační panely u říčky Plesná (v údolí a po obou stranách silničního mostu mezi Hartoušovem a Hněvínem). Jejich autorem je geolog Petr Rojík. Byly instalovány v roce 2011 z iniciativy odboru životního prostředí MěÚ Cheb.

Spojitost mofet se zemětřesnou aktivitou je intuitivně zřejmá, nepodařilo se však zatím dostatečně prozkoumat a stanovit zákonitosti jejich vzájemného ovlivnění. V současnosti probíhají na Hartoušově měření aktivity mofet. Měří se průtok vody a koncentrace CO2 a dalších prvků jako helium. Na Chebsku nacházíme ve spojitosti s aktivitou zemského nitra kromě vývěrů CO2 též vyhaslé sopky Komorní a Železnou hůrku, které jsou významnými místy spjatými s dějinami geologie. Nově jsou objevovány i další krátery.

Spjatá místa: Muzeum Karlovy Vary
Komorní hůrka u Chebu
Železná hůrka
Seismologická stanice Skalná

Klíčová slova: analytická chemie; dějiny přírodních věd; fyzika; geofyzika; geologie; hydrogeologie; postvulkanický; výron CO2; Agricola; Franz Jahnel

G. Agricola píše o Hartoušovské kyselce v r. 1545: „Kyselka je vzdálená míli od vesnice Chlum na cestě do Chebu. Nedaleko ní je několik kyselých pramenů, též řečených Nezdravé, protože v nich voda zdánlivě vaří, ač je studená. Odtud u čtvrtého mílového kamene (počítáno ve směru z Lokte na Cheb) je kyselka zvaná Vztekloun, protože tryská s takovým hlukem, jako by se probudil hrom....“ (Autor: Foto poskytl Petr Rojík)