F. M. Klácel se zabýval vztahy mezi živým a neživým v přírodě a evolucí života. Po roce 1840 pobýval v Liběchově a nedaleko se nachází i jeskyně – poustevna Klácelka, vyzdobená sochařem Václavem Levým.

František Matouš Klácel (1808─1882) je ojedinělou osobností české vědy a filosofie. Původně byl augustiniánským mnichem v klášteře ve Starém Brně (společně s Johannem Gregorem Mendelem). Pro svou neklidnou povahu a nekonvenční (mj. levicové) názory musel ale často měnit svá působiště a nakonec emigroval do Spojených států. Ve svém díle kladl důraz na vztahy mezi živou a neživou přírodou a mezi lidskými výtvory a tvořivostí a krásou přírody. Lidské umění je podle něj pokračování tvořivých sil přítomných v kosmu, který svým vývojem směřuje ke stále dokonalejší kráse. Hnací silou vývoje přírody tedy podle něj nejsou slepé fyzikální síly a přírodní výběr, ale touha celého vesmíru po dokonalém uspořádání.

Klácel pobýval jakožto knihovník na zámku v Liběchově ve 40. letech 19. století. V okolní krajině vytvářel v té době sochař Václav Levý působivá díla, tesaná přímo do skal. Součástí tohoto areálu je i jeskyně zvaná Klácelka, zamýšlená jako Klácelova meditační poustevna. Dnes je sice poněkud poškozená zubem času, ale stále zde můžeme obdivovat množství mytologických a alegorických reliéfů a meditovat při tom o souvislostech mezi krásami přírody a uměním člověka.

Spjatá místa: František Matouš Klácel
Společenství vědců a umělců na zámku v Liběchově

Klíčová slova: dějiny přírodních věd; hermetické vědy; biologie; romantická věda; romantismus; augustiniáni

Jan Kilián: Dějiny Liběchova. Vydalo město Liběchov: 2016.

Karel STIBRAL, Ondřej Dadejík, Vlastimil ZUSKA: Česká estetika přírody ve středoevropském kontextu. Praha: Dokořán 2009.

Letní poustevna Františka Matouše Klácela