František Prošek

1922–1958 

František Prošek byl jednou z klíčových postav kvartérní geologie, přispěl zásadně k formování  české kvartérní školy, která se etablovala zejména při výzkumu Českého krasu v poválečném období a v 50. letech. Vystudoval archeologii a geologii, kvartérní problematika v jeho pojetí znamenala syntézu oborů geologie, archeologie, zoologie, antropologie, paleobotaniky a dalších. Tento přístup dokázal realizovat i prakticky v terénu, kde okolo sebe soustředil multidisciplinární tým odborníků.

 

František Prošek vyrostl ve Střezimíři u Tábora v rodině pekařského dělníka. Od dětství ale tíhnul k bádání po skrytých pokladech pod zemí a k sběratelství. Toto nadšení ho neopustilo ani po základní škole, když šel do učení jemné mechaniky. Ušetřené peníze vydával na archeologickou literaturu, rodiče jeho zájem podporovali, přestože mu nemohli příliš finančně přispět. Na počátku 40. let se seznámil s Jaroslavem Petrbokem (1881–1960) a začal docházet na jeho terénní výzkumy, kde se soustředila početná skupina studentů a nadšenců. Prošek si musel hledat čas mezi učením a prací, brzy se stal horlivým archeologem a jeskyňářem, publikoval dokonce již tehdy (1942) první práce o mezolitických nálezech. Stejný rok byl ale poslán jako totálně nasazený do třetí říše. Pracoval v továrně poblíž Lipska a i zde využíval čas k návštěvě muzeí a paleolitických nalezišť. Po onemocnění žloutenkou byl odeslán po roce domů, kde sice nadále pracoval v továrně, ale intenzivně se věnoval archeologii a jeskyňaření. S nově vzniklou, tzv. jeskyní sekcí (tehdy při Klubu českých turistů) začíná aktivně působit a mapovat v Českém krasu nové lokality. S Petrbokem se v letech 1943 a 1944 zcela rozešel pro názorové neshody.

Prošek se mezitím od amatérského sběratelství posunul k bádání o kvartéru jako celku, který vyžaduje spolupráci více specialistů. Nebyl osamělým badatelem, naopak aktivně vyhledával spolupráci s jinými odborníky na sedimentologii, pedologii, zoologii či botaniku. Teprve takto komplexní zhodnocení umožnilo vytěžit maximum informací z profilů spraší či krasových výplní, které zkoumal. Z této doby vzešla i jeho celoživotní spolupráce s kvartérním geologem a malakozoologem Vojenem Ložkem (1925–2020) a antropologem Emanuelem Vlčkem (1925–2006).

Konec války a otevření vysokých škol mu konečně umožnilo studovat, zapsal se na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy na obor Prehistorie a na Přírodovědeckou fakultu na Geologii. Pracoval nadále v továrně, aby mohl přes den studovat, zapisoval si noční směny. Z této náročné situace ho zachránil akademik a profesor geologie Radim Kettner, který mu umožnil pracovat jako zřízenec geologicko-paleontologického ústavu. Studium nakonec zdárně ukončil v roce 1949 se závěrečnou prací „Keltská pevnost – Hradiště nad Závistí“. Stal se nyní řádným pracovníkem archeologického ústavu Akademie věd.

Již během války objevil Prošek do té doby vzácnou faunu meziledové doby ve sprašových profilech u Sedlce u Prahy. Byl si vědom komplexní informace, kterou profil může nést jako záznam. Do té doby se určení stáří vrstev dělalo obvykle na základě relativních odhadů, profil se zkoumal jen ve výseku. Prošek jej začal hodnotit jako celek obsahující záznam faunistický, sedimentologický, pedologický, paleoekologický. Tím položil metodický základ modernímu kvartérnímu výzkumu, ve kterém pak úspěšně pokračovali především Vojen Ložek, Jiří Kukla (1930–2014) a Jiří Kovanda (1935–2020). Se stejnými mezioborovými přesahy se věnoval i výplním krasových dutin a jeskynním uloženinám. Po objevu Koněpruských jeskyní v roce 1950 byl pověřen s Jiřím Kuklou jejich systematickým výzkumem. Díky svým osobním kvalitám byl vždy schopen kolem sebe shromáždit odborníky i pomocníky všeho druhu, svou vlastní neúnavnou prací a nadšením dokázal motivovat jiné, a to i v nelehkých 50. letech. Jeho předčasná smrt v roce 1958 vlivem náhlé choroby zasáhla nejen jeho blízké, ale i celý obor rozvíjející se kvartérní geologie. Jeho práce byla dále rozvíjena a současná kvartérní škola se k němu hrdě hlásí jako k  otci zakladateli.

 

Literatura a další odkazy

Ložek, V., Vlček, E.: František Prošek a jeho životní dílo, Anthropozoikum, IX, 1959, str. 7–14.

Ložek, V.: Česko-slovenská malakozoologie včera, dnes a zítra I, Živa 1/2020.

Ložek, V.: Přínos českého krasu k poznání naší historie přírody a krajiny. K 40. výročí vyhlášení CHKO Český kras, Vesmír 92, 2013, str. 144–148. 

Žák, K., Cílek, V., Grmela, A.: Prof. RNDr. Vladimír Homola CSc., významná osobnost ve výzkumu Českého krasu, Český kras XL, 2014, str. 19–26.

Archeologický ústav AV ČR: Prošek František. URL: https://www.arup.cas.cz/kontakty/personalia/emeritni-pracovnici/prosek-frantisek/ [22.11. 2022].

 

 

 

 

MZ