Pamětní deska Franze (Františka) Hofmeistera (1850, Praha – 1922, Würzburg), byla instalována na budově, v níž profesor (1885) a později i děkan lékařské fakulty působil v čele tehdejšího pražského farmakologického ústavu a kde rovněž prováděl své pokusy s vysolováním bílkovin. Deska z černého kamene s portrétním reliéfním medailonem vědce, pozlaceným autografem pod medailonem a tzv. Hofmeisterovou řadou iontů v chemickém vzorci je rovněž na spodní části doplněna reliéfem pečeti Univerzity Karlovy. Deska je dílem akad. sochaře Milana Knoblocha (1921–2020) a odlil ji Oldřich Hejtmánek se spolupracovníky. Součástí desky je v litém písmu dvojjazyčný, česko-německý text s chemickým sumárním vzorcem:
V této budově působil chemik prof. Franz Hofmeister (1850–1922),
který předpověděl, že aminokyseliny se v bílkovinách pojí peptidickou
vazbou, a který v roce 1888 navrhl lyotropní (Hofmeisterovu) řadu iontů.
C4H4O62- > SO42- > HPO42- > C3H5O (CO2)33- >
CH3CO2- > HCO3- > CrO42- > CL- > NO3- > CLO3-
In diesem Gebäude forschte der berühmte Chemiker
prof. Franz Hofmeister (1850–1922), welcher die Peptidbindungen
der Aminosäuren in Eiweissen vorhersagta und 1888 die Lyotropische
(Hofmeister) Reihe der Ionen Vorschlug.
Současně s odhalením pamětní desky na počest 160. výročí narození tohoto významného pražského rodáka bylo ve spolupráci s univerzitou v Řezně připraveno i mezinárodní sympozium v pražské Lannově vile (říjen 2010).
Franz Hofmeister se narodil v rodině významného pražského lékaře, chirurga. Svá lékařská studia zakončil v roce 1874. Po jmenování řádným profesorem (1884) se stal přednostou pražského farmakologického ústavu i de facto prvním experimentálním farmakologem v rakouské monarchii. Spolu s německým chemikem Emilem H. L. Fischerem, nositelem Nobelovy ceny za chemii (1902), se stal spoluobjevitelem peptidické vazby, kterou se k sobě pojí aminokyseliny v bílkovinách. V říjnu 1896 odešel na místo ordináře a přednosty ústavu fyziologické chemie ve Štrasburku, kde byl i dvakrát zvolen děkanem štrasburské lékařské fakulty a kde dále pokračoval ve svých experimentech. Poslední léta po roce 1919 strávil na lékařské fakultě ve Würzburgu.
Profesor Hofmeister byl prvním badatelem, který se začal systematicky zabývat vlivem solí na bílkoviny a zjistil řadu jejich schopností – například kuchyňská sůl (chlorid sodný) leží někde uprostřed této řady schopnosti precipitace (vysrážení) bílkovin. Navíc se Hofmeister soustředil i na sérii aniontů se společným kationtem a naopak, čímž dokázal separovat řadu iontů a kationtů na bílkoviny.
Výsledkem jeho soustavného experimentování je právě tzv. lyotropní, Hofmeisterova řada iontů, srovnaná podle jejich schopnosti vysolovat bílkoviny z vodného roztoku. Postupem času se ukázalo, že se tato definice uplatňuje v mnoha dalších biologických, chemických i fyzikálních procesech ve vodných roztocích. Dodnes však neexistuje molekulový model, který by ji plně vysvětlil.
Bohužel ani v současné době se zatím nepovedlo dokázat a objasnit fyzikální podstatu Hofmeisterovy řady iontů. Obecně lze konstatovat, že jde o geniální zjednodušení, a výjimky z její platnosti poukazují na komplexní charakter biochemických interakcí.
