Ivo Chlupáč

1931 - 2002 

Ivo Chlupáč (1931–2002) byl jedním z našich nejvýznamnějších vědců 20. století, na mezinárodní úrovni se zasloužil o nové objevy zejména na poli stratigrafie, tj. geologické disciplíny zabývající se časovým sledem horninových vrstev. Učinil však zásadní objevy i v paleontologii, je hlavním autorem dodnes nepřekonaného přehledu Geologická minulost ČR (2002) a zasloužil se o ustavení mezinárodních stratigrafických rozhraní v Barrandienu.

 

Ivo chlupáč se zajímal o geologii od dětství, podobně jako jeho další kolegové byl v mládí ovlivněn terénní školou Jaroslava Petrboka, jehož vlastní vědecký přínos a svérázná metodika výzkumu sice nebyly vpravdě vědecké, ale soustředila se okolo něj početná skupina začínajících studentů, kteří se stali hlavními postavami poválečné geologie a paleontologie, jako např. Vojen Ložek, Jiří Kovanda, Radvan Horný a další. Jeho hlavní badatelskou oblastí byl devon, jehož stratigrafii v Barrandienu vypracoval již v 50. letech. Jazykové a odborné schopnosti mu umožnily i v této době komunikaci se zahraničními vědci, kde byl plně respektován. 

Především z jeho iniciativy bylo na kongresu Mezinárodní geologické unie v Montrealu v roce 1972 ustaveno mezinárodní stratigrafické rozhraní silur-devon. Šlo o stanovení typové lokality, kde lze nejlépe na světě sledovat v geologickém záznamu přechod mezi obdobím siluru, a tou se stala lokalita Klonk u Suchomast. V oblasti Barrandienu bylo jeho zásluhou dohromady stanoveno postupně pět stratotypů mezinárodního významu. Na této iniciativě se podíleli i jeho další kolegové, zejména Jiří Kříž (*1943).

Pro světovou vědu zásadních objevů došel i na poli paleontologie, věnoval se nejen trilobitům ale i méně známým netrilobitovým faunám z období siluru a devonu, významný je i jeho podíl na identifikaci fauny v tzv. paseckých břidlicích, což je nejstarší známá zvířena z brakických vod na světě, patřící do období spodního kambria, jejímž reprezentantem je naše nejstarší známá fosilie členovce Kodymirus vagans. Prostředí brakických vod – smíšené slané a sladké vody – je z této doby zcela ojedinělé, a pasecká fauna tak je světově unikátní. Publikoval též spolu se sběratelem a nálezcem našeho největšího trilobita, Petrem Kolářem, nález ojedinělého trilobita Parahomalonotus novaki. Další světový unikát, kterým se Ivo Chlupáč zabýval, byl korálový útes z období devonu odkrytý těžbou vápence u Koněpruských jeskyní.

Jeho pečlivá práce byla vždy podložena vlastním dlouhodobým výzkumem v terénu. Jeho úspěch a oblíbenost ale byla dána i jeho osobními vlastnostmi – mnozí vzpomínají na jeho otevřenost a toleranci a zároveň přímost, se kterou řešil i případné názorové neshody. Díky jemnému humoru a výraznému pedagogickému talentu, pomocí kterého uměl zpřístupnit i složitá témata, je dodnes velmi vzpomínaným pedagogem a popularizátorem geologických věd. Oblíbené byly jeho rozhovory s redaktorem Ivo Budilem v rozhlasovém Meteoru, které vyšly tiskem a jsou dostupné i jako zvukový záznam.

Naprosto zásadním dílem, kterým završil svou profesní dráhu, je dnes již klasická učebnice Geologická minulost ČR (2002), kterou sestavil jako hlavní editor, a která je hlavním pramenem pro studium geologie pro studenty geologických oborů i laickou veřejnost. Jeho vlastní zápal ovlivnil nejméně dvě generace studentů. Jeho vlastní terénní zkušenosti, orientace v mnoha oborech, ale i schopnost popularizovat složitá témata z něj činí jednu z nejvýraznějších postav v geologických oborech u nás. Nesmějí zůstat opomenuty ani jeho zásluhy o ochranu přírody, kde se aktivně podílel na ochraně významných geologických lokalit i Českého krasu jako celku.

 

Literatura a další odkazy

Budil, P.: Ivo Chlupáč – jak jsem ho znal, Živa 2/219, str. 38–49.

Turek, V.: „Kronika Země“ očima Iva Chlupáče, Živa 2/219, str. 33–38.

Chlupáč, I., Budil, I.: Tajemné hlubiny času, Academia, Praha, 2006.

Zvukový záznam knihy: URL: https://www.youtube.com/watch?v=UI1w1uXRudw [15. 11. 2022].

 Chlupáč, I.: Radvan Horný sedmdesátiletý, Časopis Národního muzea. Řada přírodovědná.  171 (1–4) 2002.

Chlupáč, I. eds. Geologické minulost České republiky, Academia, Praha 2002.

MZ