Jako Barrandien označujeme poměrně rozsáhlou oblast starohorních a prvohorních uloženin zhruba mezi Brandýsem nad Labem, Prahou a Plzní, na jihu sahající až ke Klatovům, jejíž jádro tvoří Český kras, se kterým má veřejnost Barrandovo jméno nejvíce spojeno. Barrandien tvoří horniny patřící časově do útvarů – svrchního proterozoika, kambria, ordoviku, siluru a devonu (tedy v časovém intervalu přibližně 1 000–370 milionů let). Vzorky – často až několikatunové – jsou v muzeu sestaveny do těchto skupin a doplněny o stručný výklad o vzniku, stáří, lokalitě apod. Všechny kameny umožňují detailní prohlédnutí, osahání povrchových struktur. Schránky hlavonožců v ortocerovém vápenci vystupují dokonce přímo z dlažby. Typické zkameněliny je možné si prohlédnout i ve vnitřních prostorách muzea. Expozice je doplněna „kameništěm“, kde je možno hledat zkameněliny, a odnést si případný nález s sebou. Odborníci mohou ocenit vystavený unikátní profil pražskou pánví, jejíž „mísovitou“ stavbu poprvé poodhalil právě Barrande (1852). Od Barrandových časů se toto schéma zpřesňuje, původní idea sice nebyla popřena, ale dnešní výzkumy ukazují na výrazně komplikovanější strukturu. (Viz obrazová příloha.)
Historie muzea Českého krasu sahá do konce 19. století, je orientováno hlavně k zachovávání kulturních hodnot Berounska, ale jeho specifikem je též geologie a paleontologie, která zde má od Barrandových dob dlouhou tradici. Geopark byl vybudován s podporou Ministerstva kultury v roce 2003. Autorkou textů k jednotlivým vzorkům v geoparku je geoložka Irena Jančaříková. Texty jsou dobře srozumitelné a vztahují se jak k samotným horninám, tak k lokalitám, jež patří z hlediska geologických věd ke světoznámým nalezištím, která významně přispěla k dnešnímu stavu poznání historie Země.