František Běhounek se narodil ve stejném roce, kdy Maria Curie Skłodowská se svým manželem Pierrem objevila radium v jáchymovském smolinci. Studoval tedy v převratné době, kdy se formovaly počátky moderní fyziky. V letech 1920–1922 získal stipendium, které mu umožnilo pracovat přímo v laboratoři M. Curie Skłodowské při pařížské Sorbonně. Na její přímluvu se zúčastnil výzkumu měření atmosférické elektřiny a kosmického záření v polárních oblastech: Nejprve v roce 1926 při Amundsen – Elsworth – Nobileho výpravě vzducholodí Norge, kdy se letu k pólu přímo neúčastnil, ale jeho přístroji měřil švédský fyzik a polárník Finn Malmgren. V roce 1928 pak již byl plnohodnotným členem expedice Nobileho výpravy vzducholodi Italia, jejíž ztroskotání a následné záchranné operace se staly jedním z nejdramatičtějších okamžiků meziválečné světové historie. Nikoliv toliko kvůli vědeckému výzkumu, jenž svědomitý Běhounek vykonával bez ohledu na ztroskotání během celé tragické události, ale i díky společensko–politickému rozměru události, kdy italská Mussoliniho vláda sama odmítla přispět na záchranu výpravy a na záchranných pracích se podíleli jiní – např. Roald Amundsen, který při pátraní tragicky zahynul. Za záhadných okolností, které Běhounek líčí v knize Trosečníci polárního moře, zemřel rovněž Dr. Malmgren. Osud zbylé části výpravy, která byla odnesena s pozůstatky vzducholodi, nebyl nikdy objasněn. Běhounkova výpověď v sobě prolíná pohled vědce – fyzika, i trosečníka, který rozkrývá události od ztroskotání až po zachránění ruskou záchrannou výpravou. Jako by se „verneovka“ stala skutečností. Podobně živým a přístupným stylem píše i své další popularizační knihy, které osvětlují počátky moderní fyziky a objev radioaktivity: Zásadní poznatky, které tak změnily dvacáté století, jsou podány skrze příběh, na jehož pozadí vyvstávají principy rodící se jaderné fyziky. Trosečníci polárního moře jsou objektivním popisem prožitých událostí, u dalších Běhounkových knih, zvláště tam, kde jde o historii. Je však třeba brát v potaz, že jeho práce s prameny je selektivní. Je to patrné např. v knihách o historii objevu radioaktivity, kde se věnuje i Jáchymovu a záměrně pomíjí společnou českoněmeckou minulost města.
Právě v Jáchymově prováděl F. Běhounek výzkum pramenů a účinků radioaktivity na lidské zdraví. V roce 1962 zde byl po něm pojmenován jeden ze čtyř pramenů, které dnes zásobují lázně, pramen se jmenuje Akademik Běhounek. Jeho jméno nese též léčebné sanatorium v Jáchymově, jehož rozsáhlý funkcionalistický komplex upoutá na první pohled. F. Běhounek byl poctěn mnoha domácími a světovými cenami (např. Řád republiky, Řád práce, Stříbrná medaile města Paříže). Založil a vedl Státní radiologický ústav, od roku 1951 vedl onkologický ústav, který se stal později součástí ústavu jaderné fyziky ČSAV, vedl též katedru dozimetrie ionizujícího záření na ČVUT.
