Pamětní deska Jeana de Carro v Karlových Varech

60. leta 20. stol. 

Jean de Carro (1770–1857) byl lékař a literát švýcarského původu. Do lázní přijel na léčbu v 56 letech a po úspěšné kúře zde zůstal až do své smrti a působil jako lázeňský lékař. Byl propagátorem očkování proti neštovicím, sám očkování praktikoval a šířil o něm osvětu. Zajímal se jak o historii svého oboru a svých předchůdců, tak o lokální historii, nechal přeložit do 15 světových jazyků Ódu na Vřídlo. Ve 20. století byla jeho osobnost znovuobjevena a na jeho domě byla osazena pamětní deska.

 

Jean de Carro se přijel léčit do Karlových Varů poprvé s onemocněním dnou v roce 1826. Úspěšná léčba, která ho zbavila potíží, ho přiměla se zde usadit a otevřít si lékařskou praxi. Mimo lázeňskou sezonu působil v Praze, kde se seznámil s mnoha postavami národního obrození spojených s českou vědeckou scénou jako s Kašparem Šternberkem či bratry Presslovými. 

V lékařské praxi navazoval na poznatky svého předchůdce – proslulého lékaře Davida Bechera (1725–1792), který reformoval zásadně přístup v lázeňské léčbě. Do té doby byly lázeňské vody užívány hlavně ke koupelím, jejichž délka (až několik hodin) často způsobovala kožní problémy. Pacienti mimo tyto kúry nebyli vedeni k pohybu a nedobře působilo i nadměrné stravování. Becher pojal lázeňství komplexně. Zkoumal nejen složení pramenů a jejich účinky na tělo, ale vedl pacienty k pohybu a vycházkám. Carro jeho dílo doplnil a systematizoval. Kromě historie svého oboru se zajímal o historii Karlových Var a okolí. Popularizoval je v četných publikacích ve francouzštině a angličtině, což významně přispělo ke zvýšení klientely pacientů mimo německý jazykový okruh.

Jean de Carro se nebál experimentovat, vyrobil vlastní vakcínu proti neštovicím. (tzv. variolizace neboli aktivní imunizace kontaktem s infekcí byla známa již ze staré Číny, novodobé pokusy s imunizací jsou známy od 18. století a vyvrcholily prací britského lékaře Edwarda Jennera v roce 1798). Na základě Jennerových prací vyrobil vlastní vakcínu, kterou otestoval úspěšně na svých dvou synech, ve věku 1,5 a 3 roky. Vakcínu později šířil v Evropě i v Orientu a z těchto zemí výměnou dostával semena exotických rostlin.

V historickém bádání se soustředil mimo jiné na tvorbu Bohuslava Hasištejnského, jehož Ódu na Vřídlo popularizoval pro veřejnost a nechal ji přeložit do patnácti světových jazyků. 

Pamětní tabule připomínající osobnost Jeana de Carro byla na jeho domě (nazývaném Walter Scott) umístěna pravděpodobně na přelomu 50. a 60. let 20. století, kdy tuto osobnost znovuobjevil historik Karel Nejdl. Popularizován byl zvláště po roce 1989 – v Karlových Varech se nachází jeho náhrobek v dnešních Mozartových sadech, jsou po něm pojmenovány hotel, sady, stezka, lávka přes říčku Teplou .

 

 

Literatura a další odkazy

Burachovič, S.: Lexikon osobností Karlovarska. Karlovy Vary, 2009, 149 s. 

Havlík, J., Machala, L.: 200 let očkování proti pravým neštovicím. Vesmír 75, 1996/ 11. URL: https://vesmir.cz/cz/casopis/archiv-casopisu/1996/cislo-11/200-let-ockovani-proti-pravym-nestovicim.html [26. 1. 2022].

Svoboda, L.: Před 250 lety se narodil lékař Jean de Carro. Muzeum Karlovy Vary. URL: http://kvmuz.cz/typ/zajimavosti-typy-na-vylet/pred-250-lety-se-narodil-lekar-jean-de-carro [26. 1. 2022].

 

MZ

Zobrazit na mapě