Jean de Carro se přijel léčit do Karlových Varů poprvé s onemocněním dnou v roce 1826. Úspěšná léčba, která ho zbavila potíží, ho přiměla se zde usadit a otevřít si lékařskou praxi. Mimo lázeňskou sezonu působil v Praze, kde se seznámil s mnoha postavami národního obrození spojených s českou vědeckou scénou jako s Kašparem Šternberkem či bratry Presslovými.
V lékařské praxi navazoval na poznatky svého předchůdce – proslulého lékaře Davida Bechera (1725–1792), který reformoval zásadně přístup v lázeňské léčbě. Do té doby byly lázeňské vody užívány hlavně ke koupelím, jejichž délka (až několik hodin) často způsobovala kožní problémy. Pacienti mimo tyto kúry nebyli vedeni k pohybu a nedobře působilo i nadměrné stravování. Becher pojal lázeňství komplexně. Zkoumal nejen složení pramenů a jejich účinky na tělo, ale vedl pacienty k pohybu a vycházkám. Carro jeho dílo doplnil a systematizoval. Kromě historie svého oboru se zajímal o historii Karlových Var a okolí. Popularizoval je v četných publikacích ve francouzštině a angličtině, což významně přispělo ke zvýšení klientely pacientů mimo německý jazykový okruh.
Jean de Carro se nebál experimentovat, vyrobil vlastní vakcínu proti neštovicím. (tzv. variolizace neboli aktivní imunizace kontaktem s infekcí byla známa již ze staré Číny, novodobé pokusy s imunizací jsou známy od 18. století a vyvrcholily prací britského lékaře Edwarda Jennera v roce 1798). Na základě Jennerových prací vyrobil vlastní vakcínu, kterou otestoval úspěšně na svých dvou synech, ve věku 1,5 a 3 roky. Vakcínu později šířil v Evropě i v Orientu a z těchto zemí výměnou dostával semena exotických rostlin.
V historickém bádání se soustředil mimo jiné na tvorbu Bohuslava Hasištejnského, jehož Ódu na Vřídlo popularizoval pro veřejnost a nechal ji přeložit do patnácti světových jazyků.
Pamětní tabule připomínající osobnost Jeana de Carro byla na jeho domě (nazývaném Walter Scott) umístěna pravděpodobně na přelomu 50. a 60. let 20. století, kdy tuto osobnost znovuobjevil historik Karel Nejdl. Popularizován byl zvláště po roce 1989 – v Karlových Varech se nachází jeho náhrobek v dnešních Mozartových sadech, jsou po něm pojmenovány hotel, sady, stezka, lávka přes říčku Teplou .