Počátky Zoologické zahrady v Liberci jsou pevně spjaty s činností Ornitologického spolku (Ornithologische Verein). Již v roce 1895 vytvořil spolek malý stálý zookoutek v liberecké čtvrti Perštýn. Chovali zde převážně drůbež, holuby, králíky, ale i cizokrajné a lokální divoké ptactvo. Dne 6. 8. 1904 spolek požádal městskou radu o pozemky za účelem založení zoologické zahrady a o dva dny později získal od města Liberce (tehdy Reichenberg) kladnou odpověď. Veřejnosti byla zahrada otevřena v září téhož roku. Z jedné voliéry pro ptáky, srnčího výběhu a rybníčků pro ptactvo se velmi záhy na vzdálenějších pozemcích v údolí Jizerského potoka vyvinula malá zoologická zahrada. K různým ptákům, srncům, ovcím a drobnému zvířectvu brzy přibyla i další zvířata. Již před první světovou válkou byli v zahradě chováni kromě drobného zvířectva z celého světa také draví ptáci, hadi, ještěři, ryby, dikobraz, opice nebo divoký buvol. Mimo vlků, lišek, divokých psů a dalších menších šelem zde návštěvníci mohli spatřit také medvědy či pumu. V roce 1908 bylo v areálu zoo zbudováno také první větší zimoviště a o rok později dokonce i pavilon opic, klece pro šelmy, čtyři akvária a tři terária. V roce 1913 zoo chovala na 110 kusů domácího a cizokrajného ptactva a více než 130 kusů zvířat z celého světa. Návštěvnost se zvedala rapidním tempem a nechyběli ani návštěvníci ze zahraničí. Rekordní byl rok 1913, kdy branami zoo prošlo 70 000 osob. V roce 1919, který byl dlouhá léta považován za rok vzniku zoologické zahrady, se nic významného neudálo. Důvodem, který všechny vedl k mylnému datování vzniku zoo, bylo datování, které uváděl její dlouholetý ředitel Erich Sluwa. Poté, co se v roce 1929 stal ze správce ředitelem, začal vydávat brožury, ve kterých uváděl jako datum založení zoo až rok 1919 a sám sebe prohlašoval za jejího zakladatele.
V současné době se Zoo Liberec rozkládá na ploše necelých 14 ha. Na prohlídkové trase, která měří přibližně 2 km, lze pozorovat více než 160 druhů zvířat a přes 840 jedinců z říše savců, ptáků, plazů i obojživelníků, unikátní je např. kolekce dravých ptáků. Mezi nejatraktivnější a nejnavštěvovanější patří výběh bílých tygrů. Zoologická zahrada se aktivně zapojuje do výzkumných i ochranářských projektů. Více než polovina chovaných druhů je zapojena do evropských záchovných programů (EEP, ESB), které pomáhají zachránit a udržet životaschopné populace ohrožených druhů právě koordinovaným chovem v lidské péči v zoologických zahradách. Podílí se na repatriaci orlosupa bradatého v Alpách, podporuje ochranu ohrožených zvířat a biodiverzity především v oblasti Indonésie, Filipín a střední Afriky. Provozuje také záchrannou stanici Archa.
