František Hurdálek původně toužil po životní dráze církevního hodnostáře. Vzhledem k jeho chatrnému zdraví ale nemohl kněžské povolání vykonávat a po svém vysvěcení na kněze získal nenáročné místo kněze deficienta na malé faře v České Skalici, která byla určena pro duchovní, kteří nemohli plně vykonávat svou profesi. Zde nezaměstnán náročnými úkoly se začal věnovat zahradničení a na nedaleké zahradě pěstoval různé květiny, z nichž nejexotičtější byla v této době čerstvě objevená jiřina (Georgina), která se dostala do Evropy v roce 1789 z Mexika. Hurdálek se začal věnovat jejich pěstování jako okrasných rostlin a šlechtil ji na nové varianty. Rostlina, ve své době známá i jako podzimní růže, se i jeho přičiněním stala velmi oblíbenou a Hurdálek spolu s dalšími pěstiteli založil jiřinkový spolek, jenž dal o několik let později vzniknout prvním setkáváním nad novými variantami a výsledky zahradnické práce. Setkávání spolku bylo rok od roku větší a sjížděli se na něj pěstitelé z širého okolí včetně nejen zahrádkářů ale i významných postav tehdejšího kulturního života. Česká Skalice se tak během setkání tohoto spolku stávala centrem především české inteligence. Hurdálek se proto s ostatními členy spolku rozhodl vybudovat v centru města velký sál, který by dostatečně reprezentoval význam těchto setkávání a od roku 1837 se setkávání, nyní známé již jako Jiřinkové slavnosti odbývají v tzv. Jiřinkovém sále kousek od Hurdálkovy fary. První slavnost v září roku 1837 byla z historického hlediska zajímavá také tím, že za královnu plesu zde byla zvolena tehdy mladá básnířka Barbora Panklová, známá pod svým pozdějším jménem Božena Němcová. Ten samý den zde také měla svatbu a provdala se za Josefa Němce.
Jiřinkové slavnosti pokračovaly s přestávkami i po Hurdálkově smrti v roce 1847 a v České Skalici se konají dodnes.
