V 19. a 20. století se biologické teorie staly součástí politiky. Ostrý národnostní boj se často opíral o práce tehdejších biologů, často bohužel značně překroucené. V některých případech splývaly biologické, politické i duchovní teorie v podivnou „mystickou“ směs, z níž čerpal i nacismus.
Velkou inspirací pro bio-politické teorie bylo vystoupení Charlese Darwina ve druhé polovině 19. století. Ačkoliv sám Darwin nebyl žádným velkým ideologem, stala se jeho teorie přírodního výběru vítanou inspirací pro národnostní boj, válku, kolonialismus i „sociální darwinismus“. Ne každá interpretace darwinismu byla ale extrémní, inspirovalo se jím i sokolské hnutí a řada umírněných myslitelů.
Edvard Beneš byl členem Československé eugenické společnosti, založené v roce 1915. Tato společnost však odmítala tvrdou „rasovou hygienu“ a zdůrazňovala spíše měkká opatření, jako péči o zdraví obyvatelstva a prosazování hygienických zásad.
Beneš ve svém díle považuje kulturu za celkový projev celkového života národa, chápaného téměř jako kolektivní organismus. Jedním z takových přirozených projevů je i válka, kterou každý národ vede svým typickým způsobem. Válku podle Beneše nelze jednoznačně odmítnout, jak chtěli prosadit někteří pacifisté. Za určitých podmínek je totiž nutná, například pokud se vede o zachování vlastní kultury či při pomoci jiné ohrožené kultuře. Zároveň ale tvrdí, že válka není jednoznačně pozitivním a přirozeným jevem. Sociální darwinisté tehdejší doby totiž jednostranně zdůrazňovali princip neustálého boje v přírodě a chtěli jej doslova aplikovat i na společnost.
Válka podle nich byla
účinným principem lidského pokroku. Edvard Beneš naproti tomu zdůrazňuje, že v přírodě i
společnosti kromě boje funguje i princip vzájemně prospěšné spolupráce, mutualismus. Takový pohled, oponující názorům o nekonečném boji všech proti všem, prosazoval také například ruský intelektuál Petr Alexejevič Kropotkin. Beneš také zdůrazňuje, že sociální jevy nelze zcela vyložit z hlediska biologických teorií, ty mohou pouze sloužit k analogickému srovnávání.
Edvard Beneš ve svém výkladu biologických teorií zastával umírněné hledisko a překonával radikální stanoviska mnohých darwinistů (jednostranné zdůrazňování přírodního výběru, aplikace biologických teorií na společnost), která se periodicky objevují od 19. století až do dnešní doby. Prosazoval širší pojetí, podle něhož v přírodě i společnosti působí více principů, kromě boje jde i o princip vzájemné
spolupráce.
