Grünerův dům v Chebu se stal místem častých návštěv J. W Goetha. Ten se s Grünerem seznámil při běžném celním odbavení, když přijel do Chebu v roce 1820. Vzdělaný rada dobře znal jeho dílo a toužil básníka poznat. Stal se Goethovým průvodcem i blízkým přítelem. Goethe v něm podnítil zájem o mineralogii a Grüner se brzy stal vášnivým sběratelem minerálů. Pro mnohé vzorky jej básník sám vysílal. Grüner byl všestrannou osobností, kromě sběru přírodnin se věnoval sběru chebského folklóru, který se díky němu uchoval v popisech a záznamech a je cenným zdrojem pro poznání historie této specifické českoněmecké oblasti (Egerland), jejíž kulturní kontinuita byla ve 20. století násilně zpřetrhána.
Ilustrovat Grünerův živý přístup k věcem může příhoda popsaná v Goethově deníku v roce 1822. Tehdy, před slavným konciliem na Komorní hůrce, kterého se zúčastnili hrabě Kašpar Šternberk, švédský chemik Jacob Berzelius a botanik Jan Křtitel Pohl, byli hosté přivítáni „kapitální geologickou snídaní“. Tu připravil Grüner spolu s Goethem na břehu Ohře u Chebu. Základ tvořil zkamenělý dubový kmen vyzdvižený Grünerem z řeky a na provizorním stole čekaly rozložené horniny a minerály, které snesli ze „širokého i dalekého okolí“. Poté se společnost vydala na historicky významné setkání na vrcholu nedaleké Komorní hůrky, které mělo rozřešit tehdy palčivou otázku vulkanického původu čediče.
Na Grünerově domě byla z podnětu Spolku pro chebský národopis umístěna v roce 1899 tabulka s německým nápisem: V tomto domě pobýval opakovaně Wolfgang Goethe jako host rady Sebastiána Grünera. Deska zmizela koncem 80. let 20. století při rekonstrukci domu. Později byla objevena poničená a nalezla útočiště ve sbírkách chebského muzea. V současnosti informuje o historii domu nově osazená tabulka.