Botanická zahrada při Vyšší odborné škole a Střední zemědělské škole v Táboře

1866 - dodnes 

Táborská botanická zahrada byla založena v roce 1866 při Vyšší škole hospodářské a hospodářsko-průmyslové škole zemské v Táboře (dnes Vyšší odborná škola a Střední zemědělská škola). Jedná se o druhou nejstarší botanickou zahradu na území Čech. Nachází se u školy, na břehu vodní nádrže Jordán. V roce 2002 byla zahrada spolu se školní budovou prohlášena kulturní památkou, ve stejném roce byla zahájena postupná rekonstrukce, která trvá dodnes. Rozloha zahrady činí 2,5 ha, počet pěstovaných druhů rostlin dosahuje cca 6000. Zahrada je rozdělena do dvou hlavních částí, arboreta a hospodářského systému.

 

Již od počátku své existence byla oddělení zahrady přizpůsobena potřebám vyučování a pěstování hospodářských a hospodářsko-průmyslových rostlin. Součástí zahrady tak byla i pokusná a zkušební pole, zelinářská zahrada a ovocná a lesnická školka. Počátky existence zahrady jsou spojeny s působením pomologa Karla Němce (syna spisovatelky Boženy Němcové), který v Táboře vyučoval zahradnictví mezi lety 1870–1896. Nejvýznamnější období nastalo při stavbě nové budovy školy v roce 1903, při kterém byla zahrada částečně přemístěna a přebudována podle originální koncepce Františka Bubáka (1866–1925). Zatímco standardním řešením v botanických zahradách bylo členění rostlin do skupin podle čeledí (botanický systém), Bubák rozčlenil rostliny na záhonech podle zemědělského a průmyslového využití (hospodářský systém). Ve své době se jednalo o světový unikát, který spolu s množstvím pěstovaných rostlin zařadil táborskou zahradu mezi významné instituce. Hospodářský systém je zachován dodnes. Druhou část zahrady tvoří arboretum, založené na ploše 1,5 ha rovněž v roce 1903. Návštěvníci tu najdou domácí i exotické druhy. Dominují listnaté dřeviny, v západní části se nachází skupina jehličnanů. Dřeviny jsou vysázeny tak, aby tvořily různá společenstva (Krkonoše, Alpy, Šumava, lužní les, smíšený les, olšina, rašeliniště), kterým odpovídá i výsadba v bylinném patře. Součástí arboreta je malé jezírko a alpinum (skalka). Přestavba botanické zahrady trvala 10 let, přičemž v tomto období byla též zintenzivněna výměna semen s botanickými zahradami po celém světě. Po roce 1919, kdy byla založena Vysoká škola zemědělská v Brně (jejímž prvním rektorem se stal František Bubák), již nedošlo k další periodě masivního rozvoje zahrady. Složité období nastalo po roce 1975, kdy byla zahrada přeťata panelovou komunikací, která měla provizorně sloužit jako obchvat při opravě jedné z hlavních ulic v centru města. Toto dopravní řešení poškodilo hospodářský systém zahrady a vydrželo v provozu dlouhých 15 let. Ačkoliv byla panelová silnice v roce 1990 odstraněna, bylo scelení zahrady nadále v ohrožení, neboť hrozila opětovná výstavba (nyní již trvalé) komunikace. Spory o stavbu ukončilo až (historicky první) místní referendum v roce 2000. Ve dvou nevelkých sklenících se pěstuje množství tropických a subtropických druhů rostlin, orchideje, mučenky, palmy, banánovníky, kaktusy a další sukulentní rostliny, je zde i sbírka masožravých rostlin. Mezi vzácnosti botanické zahrady patří welwitschie podivuhodná (Welwitschia mirabilis) a wolemie vznešená (Wollemia nobilis).

 

Literatura a další odkazy

Webové stránky Botanické zahrady. URL: http://szestabor.cz/botanicka/ [20. 12. 2018].
Chytrá, M.; Hanzelka, P.; Kacerovský, R.: Botanické zahrady a arboreta České republiky. Praha 2010, s. 280–289.

jam

Zobrazit na mapě