Hrob jednoho z nejvýznamnějších světových vědců Gregora Johanna Mendela (1822–1884), který během svých pokusů s hrachem setým objevil základy dědičnosti, je součástí hrobky řádu augustiniánů na Ústředním hřbitově v Brně. Hrobka augustiniánského opatství byla vybudována kolem roku 1885 dle návrhu Germana Wanderleyho a stavební práci provedla brněnská kamenosochařská firma Johanna Eduarda Tomoly. Jedná se o památkově chráněnou neorenesanční pískovcovou hrobku připomínající svou podobou oltářní nástavec (retabulum).
Na ploše mezi bohatě ornamenty dekorovaným náhrobkem a balustrádou se nachází devět náhrobních desek, z nichž ta položená úplně napravo nese jméno Gregora Mendela. Na polohu hrobu taktéž upomínají dvě informační desky, jedna v blízkosti Mendelovy náhrobní desky, druhá pak na obvodové zdi hřbitova.
Hrobka prošla v letech 2017–2018 komplexní obnovou. Do arkádových otvorů ve vrchní části náhrobku byly na návrh opatství umístěny nově vytvořené sochy patrona řádu sv. Augustina a augustiniánské řeholnice sv. Rity. Mezi figurální výzdobu je vklíněn i znak augustiniánského řádu, který je však původní.
Mendelův pohřeb proběhl 9. ledna 1884, tři dny po jeho smrti způsobené vleklou chorobou ledvin a srdce. Zádušní mše se konala v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně a rekviem během ní dirigoval Leoš Janáček, který získal svoje základní hudební vzdělání právě v augustiniánském opatství. Po pohřební mši následovalo uložení ostatků Mendela zde na Ústředním hřbitově. Nikdo z účastníků pohřbu však neměl tušení, že se loučí s objevitelem základů dědičnosti a otcem genetiky. Jeho práce Versuche über Pflanzen-hybriden (Pokusy s rostlinnými hybridy) popisující pravidla předávání znaků do dalších generací, byla totiž doceněna a pochopena až 16 let po jeho smrti, v roce 1900
