Krajina Teplicka a výhledy na České středohoří Goethovi učarovaly. Psal o nich v deníku i dopisech. Právě původ těchto kuželů, jejichž sopečný původ nám dnes přijde zcela zjevný, byl jedním z motivů Goethových cest do Bíliny. Na bílinský vrch Bořeň se básník vydal několikrát a pořídil jeho četné skici. Společníkem na těchto výpravách byl Goethovi i Franz Ambros Reuss. Reuss studoval stejně jako Goethe geologii ve Freibergu u Gottloba Wernera, jenž založil myšlenkový směr známý jako neptunismus (dle boha vod Neptuna), který předpokládá vznik hornin usazováním a krystalizací ve vodním prostředí. Čedič byl považován za produkt podzemních požárů uhelných slojí. Opoziční směr plutonismus (dle boha podsvětí Pluta) nebo též vulkanismus naopak pracoval s teorií vzniku z ohně zemského nitra. Goethe se stavěl střídavě na obě strany a vznik hornin pro něj zůstával neuzavřenou otázkou, jak je vidět i v popisu místní krajiny v dopise příteli: „Na polední straně Krušných hor je krajina veselá a volná a z její druhé strany leží podivuhodné čedičové, znělcové, pseudosopečné, tzv. středohoří. Zvlášť skvostně působí obrovským, vážným a mnoha malebnými částmi zajímavým a zřetelným tvarem Bílinská skála [Bořeň].“ (Výraz „pseudosopečný“ zde svědčí o jeho nejednoznačném postoji ke vzniku čediče.)
Pamětní deska s reliéfním portrétem J. W. Goetha v Bílině-Kyselce od místního sochaře Ottomara Laubeho (1912–1945) byla původně umístěna při cestě na Bořeň. Stejně jako většina Goethovských míst v Čechách byla osazena v roce stého výročí básníkova úmrtí (1932). Po roce 1945 deska zmizela a její replika byla z iniciativy města Bílina slavnostně odhalena v roce 2011 na budově inhalatoria bílinských lázní. Jedním z odhalujících byl bílinský rodák, cestovatel a badatel, Miloslav Stingl (1930–2020).