Přelom 18. a 19. století je dobou vrcholného osvícenství, kdy vše lze ozřejmit lidským rozumem. V té době reformy Josefa II. způsobily zánik mnoha klášterů. Tehdy v Teplé působil opat hrabě Trautmansdorf. Z klášterních kronik se dozvíme o jeho rozhazovačnosti a uvolněném mravu, zatímco ze světských pramenů se dočteme, že podporoval vzdělání a místní školy. V Praze zřídil kolej, kde měli zázemí mniši z kláštera v Teplé, aby mohli studovat. Mezi tyto studenty patřili i lékař Johanes Nehr, jenž se stal později hlavním iniciátorem založení Mariánských Lázní, či astronom Alois Martin David, pozdější ředitel hvězdárny v pražském Klementinu a též ředitel Královské společnosti nauk.
Opat hrabě Trautmansdorf podporoval rovněž J. Nehra ve výzkumu místních pramenů. Nehr po léta sledoval v bažinatých lesích u pramenů léčebné účinky vod přímo na nemocné. Sám zde postavil první lázeňský dům pro zázemí pacientů a inicioval stavbu vlastních lázní. Tu později realizoval opat Karel Reitenberger, který si vzal založení lázeňského města za své. Jeho přílišná podnikavost při stavbě vznikajících lázní však vzbudila odpor v klášteře. Sesazen a přeložen do Tyrol byl ale až císařem Františkem I. pro údajné nevhodné poznámky na adresu císařovy manželky. V rakouském exilu zemřel, ale jeho ostatky byly později převezeny zpět do Teplé a dnes je považován za právoplatného zakladatele Mariánských Lázní.
V klášteře kromě cenné knihovny existovala i mineralogická sbírka a fyzikální kabinet, které jezdil obdivovat i Johann Wolfgang Goethe. Členem řádu byl i jeho blízký přítel Josef Zauper, působící jako profesor gymnázia v Plzni. Byl citlivým interpretátorem Goethova díla v Čechách a básník v něm měl oporu v době, kdy byl ve vlastní zemi terčem kritiky.
Premonstrát a „královský astronom“ Alois Martin David trávil v Teplé poslední léta svého života. V klášterním parku a na nedalekém Branišovském vrchu nechal vybudovat astronomické pozorovatelny. Jiný vzdělaný premonstrát – opatský sekretář Sales Würnitzer, zase prosazoval povinnou školní docházku a sepsal odbornou knihu o klášterních lesích.
Tepelský klášter byl centrem osvícenské vědy, praktikovala se zde astronomická a meteorologická pozorování, rozvíjely se i obory související s provozem klášterních pozemků jako lesnictví. Soustředily se zde sbírky přírodnin místních badatelů a budoval se fyzikální kabinet. Tyto sbírky byly v 50. letech 20. století doslova vyvezeny na korbě nákladního automobilu, když objekt obsadila armáda. Část se podařilo naštěstí zachránit péčí pracovníků karlovarského muzea.