V druhé polovině svého života se Eduard Albert, už jako proslulý chirurg, vědec a profesor Vídeňské univerzity, čím dál častěji vrací do Čech a věnuje se podpoře české vědy a kultury, prosazování českých zájmů a podpoře české umělecké scény. V 80. letech 19. století kupuje v Žamberku rozsáhlé pozemky ve stráni nad svým rodným domkem a v roce 1888 zde začíná stavět své letní sídlo. Vilu zbudovanou v historizujícím stylu navrhl architekt František Havlíček a její majitel ji obklopil rozlehlým parkem, do kterého nechal navozit stromy a keře ze širého okolí, aby se vzhledem ke svému věku ještě dočkal vzrostlé zeleně. Vila dokončená v roce 1890 pak svému majiteli sloužila celých deset let a stala se centrem, kam Albert zval své důležité přátele. Tak se tu na jeho návštěvách vystřídali spisovatelé Jaroslav Vrchlický a Alois Jirásek nebo politici F. L. Rieger a T. G. Masaryk. Po Albertově smrti v roce 1900 se vila a pozemky staly součástí nového sanatoria, původně zbudovaného k léčbě tuberkulózy, ze kterého postupem času vznikl dnešní léčebný ústav Albertinum.
