Jižní zámecké zahrady se začaly budovat od počátku 18. století. Na jižní straně zámeckého svahu osázeného vinicemi, vznikl barokní pětiúhelný bastion. Rozlehlý vnitřní prostor obranného systému postupně zaplnily záhony, zahrady a zahradní stavby – skleníky, oranžerie a roku 1737 dokonce i čajový pavilon, bohatě zdobený v orientálním stylu. Počátkem 19. století nechal majitel, František Antonín Thun, vystavět pět teras, na kterých postupně vzniklo 18 vytápěných skleníků, v nichž se pěstovaly orchideje, kamélie, ananasy, pomerančovníky a další tropické rostliny. Období největší slávy zahrad nastalo v polovině 19. století a je spojeno se slavným zahradníkem Františkem Joštem, kterému se zde podařilo vypěstovat viktorii královskou, největší tropickou leknínovitou rostlinu světa. Zde v zahradách děčínského zámku viktorie vůbec poprvé v habsburské monarchii a patrně i v celé kontinentální Evropě v roce 1852 vykvetla. Sláva zahrad byla úzce spojena se zahradníky Františkem Joštem, jeho synem Františkem Joštem ml. a Benediktem Roezlem, významným cestovatelem a znalcem orchidejí, který se v Děčíně u Jošta učil. Po tragickém skonu Franze Jossta v prosinci 1862 a po smrti jeho syna roku 1905 začal věhlas děčínských zahrad upadat. Definitivní konec jižních zahrad nastal po prodeji děčínského zámku československé armádě v roce 1932. Českoslovenští vojáci nechali všechny skleníky odstranit a na nejnižší terase zbudovali útvarové nástupiště a nové stáje, ke kterým později přibyly sklady a garáže. Od roku 1968 byl zámek obýván Rudou armádou, která způsobila jeho totální devastaci. Po odchodu vojsk na počátku 90. let byla započata rozsáhlá oprava, jejíž závěrečnou etapou byla renovace jižních zahrad, zpřístupněných v roce 2013.